Hlídací pes se začíná dostávat do povědomí české veřejnosti jako zdroj kvalitních informací. Datová žurnalistika, investigace, aktuální zprávy, to vše server nabízí. Jedním z novinářů, kteří za projektem stojí, je Robert Břešťan. Před Hlídacím psem působil v Hospodářských novinách a také v britském rádiu BBC. Jak na toto období vzpomíná a co pro něj tehdy bylo důležité? Nejen na to odpovídal při krátkém rozhovoru pro Mediátor.
Vaší první velkou novinářskou kapitolou bylo působení v BBC. Jak se liší zpravodajství v Británii a tady v Česku?
Dramaticky. Jednak proto, že BBC má velmi důsledně vytvořené směrnice, které se ti novináři snaží důsledně dodržovat, i když ne vždycky se jim to samozřejmě daří. Už před těmi deseti lety tam měli takovou politiku, že důležitější než rychlost je správnost a kvalita té zprávy. Což je tady v ČR úplně opačně. Samozřejmě, ne každé britské médium je tak korektní, někdy až hyperkorektní, jako BBC, ale jako škola novinařiny to bylo super.
Víceméně jste u rádia začínal, teď už jste ‚na plný úvazek‘ v psaných médiích. Přitom u většiny novinářů to bývá naopak – začnou v novinách a pak se přesunou do rádia. Proč jste zvolil opačnou cestu?
To vzniklo samo během studia. Zjistil jsem, že v Českém rozhlase je tvůrčí skupina elévů, kterou vedla Miluše Tikalová – skvělá to žena – která to tam vydupala. Ta idea byla mimochodem správná, vytvářet si takhle podhoubí dobrých novinářů přímo v rozhlase. Takže jsem tam začal chodit a tak nějak logicky to tak směřovalo k tomu rozhlasu. Ale je pravda, že jakkoli to byla zejména v BBC skvělá škola novinařiny, tak až pak v Hospodářských novinách jsem přišel na to, že ty základy žurnalistiky by měl člověk sbírat ve zpravodajství a ještě navíc v tištěném. Pak se to dobře rozvíjí. Směr byl u mě možná opačný, vím, že jsou lidi, kteří nastoupí do rádia a pak v něm i umřou, ale myslím, že to od sebe není tak daleko. Rozhlasová žurnalistika a ta psaná se kamarádí, dobře se doplňují.
Jak na své působení v Hospodářských novinách vzpomínáte?
Bylo to přínosné období, protože to bylo vlastně poprvé, co mě někdo aktivně nutil přinášet vlastní informace a vlastní zprávy. Rádio je ve své podstatě vlastně odražeč dění, nebo děláte rozhovor o tom, co bude, ale ten tvůrce a původce těch zpráv jsou tradičně deníky. Do doby, než je koupil Babiš, tak to byla hlavně Mladá fronta Dnes, co se týče agenda settingu. Noviny byly prostě velká škola, co se týče tohohle nošení informací a tlaku na to být první, mít originálnější materiál, byla to velká zkušenost. To mi tehdy šéfoval Jindřich Šídlo, tehdy ještě šéf domácí rubriky, a bylo to fajn.
Jak jste vnímal jakožto ex-novinář HN výrok Jiřího Ovčáčka, který na tiskové konferenci tvrdil, že Hospodářské noviny se řadí mezi ty noviny, kterým se už nedá věřit, a které tlumočí to, co chce slyšet Bakala?
Mně je Jiří Ovčáček v tomhle smyslu úplně ukradený. On totálně pomíjí roli mluvčího prezidenta a stává se de facto stínovým prezidentem a sám nastoluje témata. To přece nikdo od mluvčího nechce. Pokud se tahle naváží do Hospodářek, tak já za tím vidím nějaké spojenectví na trase Andrej Babiš – Miloš Zeman, což je vidět i na dalších výrocích a statusech. Jakmile se někdo trefí do Babiše, tak on vystupuje ve dvojí roli jako mluvčí Zemana i Babiše, takže tohle je spíše nějaká vnitřní porucha na Hradě.
Co vás vedlo k tomu, abyste založili Ústav nezávislé žurnalistiky a následně její platformu, Hlídacího psa?
V tom už jsem vlastně nevinně, to založil Ondřej Neumann, když přemýšlel, co bude dělat dál, když skončil v Economii. Našel vzor v americkém serveru propublica.org, který byl založený na stejném principu, akorát s větším množstvím financí na začátku, ale taky je to neziskový projekt. Dokud tedy má příjem, který ale může přestat ze dne na den, tak nám poskytuje poměrně unikátní svobodu. Taky nám dovoluje vyhnout se tomu, o čem jsem mluvil – k tomu modloslužebnictví ke klikancům a k reklamě. Nemáme žádnou reklamu, nemusíme dělat klikací titulky, v tom smyslu, že titulky samozřejmě mají být sexy, lákavé, třeba i zábavné, ale nemají být lživé. My si tedy můžeme dovolit i ten luxus dělat kvalitní žurnalistiku ve vážném stylu. Tohle je věc, která mě nadchla. Když jsem si pak studoval web Propublicy, tak jsem zjistil, že pár podobných projektů v Evropě je, byť jich je málo. Ta idea neziskové žurnalistiky nezávislé nejen na financích, ale i na inzerci a do určité míry i na přízni čtenářů, to je úplně unikátní situace
Jak vidíte budoucnost Hlídacího psa coby nezávislého periodika? Plánujete to ještě nějak rozšířit?
Pořád tu je ta závislost na zdrojích, díky kterým teď fungujeme. Budoucnost Hlídacího psa se bude odvíjet podle peněz. Tenhle druh žurnalistiky se opravdu nedá dělat na vedlejší nohu, takže buďto to budeme dělat pořádně, nebo vůbec. Do budoucna v rámci nějakého business modelu, i když se mi líbí ten neziskový étos, představuje možnost zavedení papírového měsíčníku. Start jsme odložili z původně zamýšleného března někam na podzim, ale takové věci se nemají uspěchat. Bude to nový krok, který nám pomůže, nebo nás zahubí, to se teprve ukáže. Já osobně doufám, že to přežije co nejdéle.